Llandudno
Llandudno je přímořské město na severu Walesu v hrabství Conwy na poloostrově Creuddyn, který vbíhá do Irského moře. Podle sčítání obyvatel v roce 2011 zde žilo 20 701 lidí. Název dostalo podle svého patrona, svatého Tudna.
Llandudno bylo jedním z nemnoha viktoriánských přímořských měst, která byla speciálně postavená jako prázdninová letoviska a v současnosti je největším přímořským letoviskem ve Walesu. Nachází se zde 700 metrů dlouhé molo z roku 1877, které je zároveň nejdelším molem ve Walesu a je zařazeno do druhého stupně chráněných budov listed building. U města se nachází vápencový útvar Great Orme.
Okolo města prochází pobřežní železnice severního Walesu, na které je zřízena odbočná železniční stanice Cyffordd Llandudno/Llandudno Junction. Z ní vede do městského nádraží odbočná trať a opačným směrem, na jih, odbočuje trať do města Blaenau Ffestiniog.
Llandudno se po stovky let vyvíjelo z osad z doby kamenné, bronzové a železné na vápencovém výběžku, mořeplavcům známém pod jménem Great Orme, lidem na pevnině jako poloostrov Creuddyn. Ve středověku se na poloostrově nacházely tři osady - Y Gogarth na jihozápadě, Y Cyngreawdr na severu (s farním kostelem Sv. Tudna) a Yr Wyddfid na jihovýchodě. První písemné zmínky pochází z roku 1284, kdy král Eduard I. věnoval bangorskému biskupovi Anianovi panství Gogarth, které zahrnovalo tyto tři osady.
Do roku 1847 se město rozrostlo na tisíc obyvatel, kterým sloužil nový kostel svatého Jiřího, postavený v roce 1840. Většina mužů pracovala v měděných dolech, další se živili rybolovem nebo zemědělstvím.
V roce 1848 architekt Owen Williams představil Lordu Mostynovi plány, jak z bažin za zátokou Llandudna vybudovat prázdninové letovisko. Lord Mostyn z nich byl nadšený a vliv Mostyn Estate byl pro následující rozvoj Llandudna zásadní. Mezi lety 1857 a 1677 byla pod dohledem architekta George Feltona postavena většina centra města. Také se ujal architektonických návrhů, včetně návrhu a realizace kostela Nejsvětější Trojice.
Llandudno bylo jedním z nemnoha viktoriánských přímořských měst, která byla speciálně postavená jako prázdninová letoviska a v současnosti je největším přímořským letoviskem ve Walesu. Nachází se zde 700 metrů dlouhé molo z roku 1877, které je zároveň nejdelším molem ve Walesu a je zařazeno do druhého stupně chráněných budov listed building. U města se nachází vápencový útvar Great Orme.
Okolo města prochází pobřežní železnice severního Walesu, na které je zřízena odbočná železniční stanice Cyffordd Llandudno/Llandudno Junction. Z ní vede do městského nádraží odbočná trať a opačným směrem, na jih, odbočuje trať do města Blaenau Ffestiniog.
Llandudno se po stovky let vyvíjelo z osad z doby kamenné, bronzové a železné na vápencovém výběžku, mořeplavcům známém pod jménem Great Orme, lidem na pevnině jako poloostrov Creuddyn. Ve středověku se na poloostrově nacházely tři osady - Y Gogarth na jihozápadě, Y Cyngreawdr na severu (s farním kostelem Sv. Tudna) a Yr Wyddfid na jihovýchodě. První písemné zmínky pochází z roku 1284, kdy král Eduard I. věnoval bangorskému biskupovi Anianovi panství Gogarth, které zahrnovalo tyto tři osady.
Do roku 1847 se město rozrostlo na tisíc obyvatel, kterým sloužil nový kostel svatého Jiřího, postavený v roce 1840. Většina mužů pracovala v měděných dolech, další se živili rybolovem nebo zemědělstvím.
V roce 1848 architekt Owen Williams představil Lordu Mostynovi plány, jak z bažin za zátokou Llandudna vybudovat prázdninové letovisko. Lord Mostyn z nich byl nadšený a vliv Mostyn Estate byl pro následující rozvoj Llandudna zásadní. Mezi lety 1857 a 1677 byla pod dohledem architekta George Feltona postavena většina centra města. Také se ujal architektonických návrhů, včetně návrhu a realizace kostela Nejsvětější Trojice.
Mapa - Llandudno
Mapa
Státní území - Spojené království
 |
 |
| Vlajka Spojeného království | |
Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.
Měna / Jazyk (lingvistika)
| ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
|---|---|---|---|
| GBP | Libra šterlinků (Pound sterling) | £ | 2 |
| ISO | Jazyk (lingvistika) |
|---|---|
| EN | Angličtina (English language) |
| CY | Velština (Welsh language) |